Adventní kalendář 5.12.2024
Mikuláš, čert a anděl
Využijme dnešní večer k posílení vzájemnosti, místo strašení.
Autor: Mikoláš Aleš
Hodně z nás dnes řeší, jak s dětmi pojmout tradici mikulášské nadílky bez zbytečného strašení. Pojďme se na to podívat trochu více ze široka.
Příběh o svatém Mikuláši, ke kterému se později v historii přidal čert proto, aby prostřednictvím kontrastu ještě více vyniklo dobro, vychází z křesťanské tradice. V postavě čerta můžeme také vidět vliv pohanských kořenů naší lidové kultury, kdy v období před zimním slunovratem ubývalo světla a lidé věřili, že ruku v ruce s prodlužováním noci získávají převahu různí démoni a duchové. Křesťané i pohané si z generace na generaci předávali své legendy, příběhy a pohádky, prostřednictvím kterých se učili rozumět světu, který chápali jazykem alegorií a symbolů. (Což nutně nemusí být méněcenné, ani v rozporu oproti našemu vědeckému rozumovému chápání. Když nahlédneme do komplexnosti alchymistické tradice, jejíž kořeny sahají až do starověku, tak si uvědomíme, že mnohé poznatky jsou shodné s našimi vědeckými, pouze používáme jiné vyjadřovací prostředky). Vlivem času a kulturního vývoje ztrácíme schopnost skutečně rozumět dávným symbolům a jistě se shodneme na tom, že informace vytržená z kontextu zásadně mění svojí výpovědní hodnotu. V důsledku neznalosti celku působí na člověka a dítě jinak, než tomu bylo v případě křesťanů a dávných pohanů, kteří byli od narození vychováváni tak, aby chápali a bytostně prožívali smysl jednotlivých tradic, které byly provázané a jedna bez druhé často nedávala smysl.
Jako další otázka se nabízí to, k čemu a proč byli naši předkové vychováváni a formováni?
Je toto v souladu s našimi rodinnými a osobními hodnotami?
Většina z nás, dnešních rodičů, vítala na prahu svého domova rok co rok čerta, Mikuláše a anděla. Ještě dnes cítím tu nervozitu a napětí, přestože nás rodiče nikdy příliš nestrašili a vždy jsem věděla, že pod maskou je bratranec a jeho kamarádi. Přesto mám při příchodu čertů stažený krk dodnes, naše těla si pamatují to, co si hlava kolikrát ani nestačila uvědomit (což je skvělé, protože to často zmizí už jen při samotném uvědomění). Mikulášskou nadílku vnímáme jako tradici, kterou je škoda přerušit a má svůj význam a místo v českém kole roku a tradic. Existuje tisíc názorů a přístupů, každý máme dnes naštěstí právo zvolit si ten vlastní, který nejvíce vyhovuje naší rodině, nám a našim dětem, jen prosím pamatujme na to, že VZTAH a DŮVĚRA především.
Věřím tomu, a nejsem sama, že dítě je schopné přežít bez následného traumatu i velmi stresující zážitky, když „v tom nezůstane samo“. Tímto nenabádám rodiče malinkých dětí, aby vyrazili na krampusáckou show, ale chci vyjádřit názor, že i tradiční Mikulášskou nadílku je možné prožít hezky a v klidu, když dítě NESTRAŠÍME, NABÍZÍME BEZPEČNOU NÁRUČ, NEZLEHČUJEME dětský strach, protože malé děti ještě nechápou ironii, rozdíl mezi fantazií, magiskou relitou a skutečností. A NETLAČÍME děti do básniček, nebo sdílení předsíně s čerty, pokud nám dávají, třeba i nonverbálně, najevo, že na to ještě nejsou připravené a třeba zrovna ony ani nikdy nebudou.
Naše společnost už není křesťanská, nevyrůstáme v drsných podmínkách, magické realitě a mytologii, jako naši předkové, nejsme vychováváni striktně autoritativně a proto takovéto ojedinělé z kontextu vytržené zážitky mohou být pro děti neuchopitelné, až opravdu traumatizující, pokud necítí JISTOTU VE SVÉM ZÁZEMÍ – nejen fyzickém. Buďme s dětmi, chovejme je, držme za ruku, hovořme na ně klidným hlasem, RESPEKTUJME JEJICH NE a umožněme jim z nepříjemné situace odejít. Pokud cítíme, že je naše dítě na takový zážitek ještě moc malé, nezralé, nebo máme doma hodně citlivou dušičku, můžeme oslavit Mikuláše bez fyzické přítomnosti koledníků, aniž bysme měli z úcty k tradicím výčitky svědomí.
Vyprávějme si s dětmi příběh svatého Mikuláše, vyrobme si čepici, udělejme s kamarády čertovský karneval, povídejme si o tom, co je dobro a zlo. Přečtěme si tradiční čertovské pohádky. Čtení pohádek má oproti dívání se jednu obrovskou výhodu. Přestože se nám některé tradiční české a evropské pohádky mohou zdát příliš drsné, děti je vnímají jinak, než my dospělí. Ostré kontrasty mezi dobrem a zlem, které jsou v příbězích často spodobněny formou nějakého mordu, nebo velmi krutého zacházení s některou z postav pomáhají dětem formovat si v nevědomí jasné hranice mezi dobrem a zlem. Pokud pohádku čteme, zdravá dětská psychika má „pojistku“ a pustí dítě v jeho obrazotvornosti jen tam, kde je to pro něj bezpečné. Ještě lepší forma, jakou dětem můžeme předávat tradiční příběhy, které formují naší českou a evropskou identitu je VYPRÁVĚNÍ – my sami totiž známe své děti a náš „rodinný“ jazyk nejlépe a máme tak možnost předat informace dítěti tou pro něj nejvíce srozumitelnou a přiměřenou formou. Nespornou výhodou je také to, že dítě se většinou se svými otázkami a postřehy stává přímým účastníkem vyprávění. Děti milují vyprávění příběhů, které již znají a ještě raději je znázorňují.
Toto můžeme využít i dnes, připravme si kostýmy, nebo materiál na vyrábění, stačí vyrobit nedokonalou čepičku, berlu, plášť pro panáčka z lega, nebo si zavázat utěrku kolem krku a na hlavu vystrihnout špičatou čepici, nebo rohy či křídla.
Udělejme si dnes opravdu speciální večer s dětmi podle svého gusta s ohledem na osobnost a potřeby svého dítěte. Některé děti chtějí být v centru dění na společných komunitních oslavách a náramně si to užijí, některé děti straší už jen představa většího množství lidí, nebo že domů přijde někdo cizí, natož čert. Víte, že některé děti se více bojí Mikuláše, než čerta?…
Udělejme si to hezké, klidné, NAŠE, povídejme si o dobru a zlu, co to znamená pro nás a naše děti… klidně i bez tradičního příběhu. Je to jen na nás, jaké vzpomínky si děti odnesou.
Věřím, že krásné vzpomínky na dětství jsou jeden s největších darů, který můžeme dát svým dětem do života. Pro každou rodinu a pro každé dítě v ní to může být úplně něco jiného, proto si dnes vzájemně naslouchejme pozorněji, než jindy a dejme dětem najevo, že jsme tu pro ně, ať se děje, co se děje.
PS: Víte, proč Mikuláš chodí 5. prosince, když má svátek o den později? Nevíte? Vysvětlíme vám to v zítřejším okénku.
Autor: Mgr. Dana Matoušková
Chcete si s námi vykouzlit pravé české Vánoce?
Přihlašte se k odběru newsletteru, ať Vám nic neunikne.
